Je potřeba chalupníka pořádně skřípnout, aby poznal, zač je toho loket.

Zvolili ze svého středu výběrčího daní a poslali za chalupníkem. Z každé kopy vajec nám jich dáš 120, chalupníku! Tak jsem to demoraticky odhlasovali, a tak to taky bude, jinak tě zavřeme!

Vysvětloval chalupník, že z jedné kopy vajec dvě neudělá, odvolával se na pana učitele počtů z měšťanky, ale nebylo mu to nic platné.

Řečičky a slovíčkaření, říkali mu soudruzi pobudové. Koukej navalit vejce, předseda říkal, že zdroje jsou. Tak sem s nimi!

Druhý den čekali pobudové na rynku na chalupníka a těšili se na vajíčka. Chalupník nepřišel. Emigroval.

Rozběhli se hladoví soudruzi k předsedovi!

Halt – pobudové. Ještě krok a policajti vás vezmou pendrekem …

Onen kolemjdoucí říká: Soudruzi, musíme ty, co se nám všem budou starat o vajíčka, zatímco my se budeme radit, nějak spravedlivě odměnit za jejich práci. Dejme za to policajtům a hasičům po vejci, veliteli 2, úředníkům po 3, dozorci 4 a léčiteli vzhledem k jeho poslání uzdravovat, 5 vajec. Jak řekl, tak učinili.

A my zbývající, pojďme se radit.

Ale kdo nás bude řídit? Oozvalo se z davu.

Ať nás řídí kolemjdoucí, když umí tak hezky mluvit, řekl někdo.

Dobře soudruzi, budu vám dělat předsedu, když tolik chcete, řekl kolemjdoucí. A víc jak 9 vajec za to nebudu chtít. Ne, ne. To není odměna, já to rád budu dělat i zadarmo. To je jen náhrada.

Ano, ano, zašumělo davem. To je kádr! Povede nás zadarmo!

Tu se vzadu ozval nesmělý hlásek jednoho z pobudů, který to dotáhl až do druhé obecné: vždyť nám už ale žádná vejce nezbyla!

Hladoví pobudové se na chalupníka vrhli a vejce mu sebrali.

Protože jich byla stovka a vajec jen kopa, tak se o ně poprali. Půl kopy vajec se přitom rozbilo. Tak si říkali, sto nás je co máme hlad, ale vajec jen půl kopy.

V tu chvíli se ozval kolemjdoucí a říká: Chlapci, přátelé, soudruzi – rvačkou vajíčka neochráníte. Zřiďte si stráž, ta vajíčka pohlídá, zatímco se dohodnete, jak je rozdělit. Inu vybrali ze svého středu dva policajty a jednoho jejich velitele.

Jeden soudruh říká: policajti budou sice hlídat, ale kdo pozná, kolikje tam vajec, když neumí počítat?

Tak si ze svého středu vybrali dva úředníky; jeden umí počítat a druhý umí zapsat výsledek.

Další pobuda říká: a co když bude hořet – o vejce bychom mohli přijít. Inu vybrali dva hasiče.

A co když se policajtům, hasičům nebo úředníkům udělá špatně, co pak? Nu – vybrali ranhojiče.

„Proč v rozpočtu nejsou peníze, vybírá se na daních skutečně tolik(nebo alespoň přibližně) kolik se vybrat má?“

No to je přece naprostá perla nejperlovatější. Ať už je sud jakkoliv děravý, ať si třeba už ani nemá dno, řešení je vždy ve zvyšování přítoku.

Spravedlivá daň v širším slova smyslu je protimluv, každá daň je z definice nespravedlivá. Jako je nespravedlivá každá krádež, ona totiž daň není nic jiného.

V užším slova smyslu existuje jen jedna (jakž takž sprvedlivá (tj. nespravedlivá ke všem stejně)) daň: a to daň „z hlavy“, tedy kamilovsky popsaná funkcí f(x)=d. zatímco tzv. „rovná“ daň je f(x)=ax.

A taky je dobře, že při psaní nepoužíváte humor a nadhled – na to tady taky není nikdo zvědavý.

Nakonec pro vás mám tip. Myslím, že český internet postrádá hanopisy na ČSSD, KSČM a jejich hlavní představitele. Nehchtěl byste sem napsat třeba nějaký text, který by zesměšňoval nebo si utahoval ze sociálních demokratů? To by se určitě hodilo.