Odboroví bossové dopravního podniku se rozhodli, že napodobí své zemědělské souvěrce. Dali pražskému magistrátu nůž na krk. Co na tom, že to sami nazývají jednáním, když se o jednání mluvit nedá. Jde o bohapustou pohrůžku skutečně megarozměrného kolapsu.
Naprosto ujeté (což je v souvislosti s požadavky dopraváků asi nejvýstižnější slovo) jsou požadavky, které mají zamezit propouštění, či snižování platů. Buď neumějí odboráři počítat, nebo naopak umějí počítat velice dobře. Prostý absolvent základní školy ví, že zůstane-li stejně velký balík peněz a stejně velký počet lidí, kteří se o něj mají podělit, není možné ušetřit ani ň. Takže ona sekera, se kterou zatím pražská hromadná doprava jezdí, snížit nejde. Ale ruka je natažená. Praho, zaplať!
Jenže šéfíci dopravních odborů moc dobře vědí, že budou-li chtít, tak se v Praze opravdu druhý den nikam nesvezeme. A to jim ještě hned přispěchali na pomoc (zatím jen verbální) v úvodu zmiňovaní vykutálení zemědělci – ti prý v případě stávky zablokují hlavní dopravní uzly, aby se náhodou někdo nedostal do práce vlastním vozem.
Jeden z požadavků mě však při všem riziku, že budu do práce chodit pěšky, rozesmál. Odborářské pomazané hlavy chtějí, aby město nastavilo standardy kvality pro pražskou hromadnou dopravu, které by platily pro všechny dopravce na území Prahy. Patří do standardů kvality rovněž pravidelné jízdy se smradlavými houmlesáky, které v tramvajích, autobusech i v metru přehlížejí jak řidiči, tak revizoři?
Primátor hlavního města by si měl vzít příklad z historie. Když v roce 1981 začala v USA stávka leteckých dispečerů, odmítlo si hlavní rukojmí s nimi sednout za jeden stůl a o čemkoliv jednat. 3. srpna pak všech 11 345 stávkujících přistálo poměrně tvrdě na dlažbě.
Jenže horolezec Bém není herec Reagan.