Komentátoři v médiích se předhánějí, kdo vymyslí bizarnější slovní konstrukci, či kdo sežene slovo od renomovanějšího politologa. Noviny, televize i internet spekulují, jak se tato situace projeví na volebním výsledku. Syn premiéra rezignuje na členství v politické straně, Michael Kocáb se bojí, že by svojí mezi lidmi dlouho toužebně očekávanou demisí destabilizoval vládu.
Sodoma, Gomora, chtělo by se říct!
Připočítáme-li k tomu ještě novinářskou so-botku se záměnou Bohuslava za Přemysla, máme mozaiku kompletní. Volby za dveřmi a takováhle nemilá věc se přihodí. Skoro jako by ani ty volby nemusely být.
Nejsem politolog, ale domnívám se, že se Topolánkova slova na volebním výsledku vůbec neprojeví. Kdo byl rozhodnut volit Paroubka, bude volit Paroubka, kdo chtěl volit Topolánkovu stranu, bude ji volit i nadále. Přízeň českého voliče nějaká slovíčka neovlivní. Kdyby tomu tak bylo, už dávno by současná politická reprezentace musela kompletně odkráčet tam, odkud není návratu. Zkrátka politické sympatie se nemění na základě hloupých či z kontextu vytržených vyjádření.
Hlasy, jež jsou nejvíce zaznamenatelné třeba v internetových diskusích, stejně nepatří zhrzeným voličům, před nimiž si jejich předseda náhle strhnul po několik let úspěšně jej zakrývající škrabošku a kteří teď s tučnými volebními procenty přejdou ke konkurenci.
Jsou to především lidé, kteří s ním nesouhlasili už předtím. Pro ně je to jen další vhodná příležitost, jak dát najevo svůj postoj.