Výstřel do týla ukončil toho dne život takřka 260 lidí. Další spolupracovníci, přechovávači a pomocníci byli zavražděni o čtvrt roku později – 26. 1. 1943. To je však jen vrcholek ledovce, přesná čísla všech lidí, kteří byli v době zostřeného teroru v době heydrichiády zabiti, se pravděpodobně nikdy nedozvíme.
V Bělohorské ulici v čísle 416/25 se nacházel krámek, který patřil Antonínovi a Zdeňce Pouznarovým. Velitel parašutistů v protektorátu Alfréd Bartoš se zde setkal se štábním kapitánem Morávkem. Pravděpodobné se schůzky účastnil i Josef Valčík. Pouznarovi byli popraveni spolu s dcerou Zdeňkou a její přítelkyní Boženou Vicherkovou. Její jméno však na desce chybí.
V Biskupcově ulici 1745/7 bylo ve druhém patře jedno z hlavních center přípravy atentátu. Byt Marie a Aloise Moravcových fungoval nejen jako zpravodajská místnost, ale také jako ubytovna, kterou prošli Josef Gabčík s Janem Kubišem či Josef Valčík, ale také Arnošt Mikš z výsadku Zinc. Poté, co 17. 6. 1942 dopoledne vtrhlo do bytu gestapo, se Marie Moravcová stačila otrávit. Manžel byl zatčen, syn Vlastimil, zvaný Aťa, přivolán od příbuzných z Písku do Prahy a také zatčen. Oba zemřeli v Mauthausenu.
Výrazné pomoci se parašutistům dostalo od Emy a Václava Khodlových. Parašutisté přespávali nejen v jejich bytě v dnešní Kolbenově ulici ve Vysočanech, ale některé věci byly ukryty ve vilce Khodlových ve Svépravicích u Prahy. Vila na svém průčelí připomíná tragický osud statečné rodiny.
Ukryta nad schody v domě na Náměstí Kinských 602 vyjmenovává deska členy Masarykovy ligy proti tuberkulóze, kteří se aktivně zapojili do příprav atentátu. Spoluzakladatel trampské „Ztracenky" MUDr. Jan Včelák v domě i bydlel.
Pamětní deska v Kodaňské ulici 559/23 připomíná jednu z řad bývalých dobrovolných sester Červeného kříže Elišku Procházkovou. Přítelkyně Marie Moravcové, spolupracovnice Jana Zelenky-Hajského byla zatčena 6. 8. a popravena spolu s manželem.
Ve čtvrtém patře v Kolínské ulici 1718/11 na Vinohradech bydlela rodina Petra Fafka. Fafkovy dcery Liboslava a Rela často dělaly parašutistům doprovod při jejich pochůzkách městem, aby samotní muži nebyli tak nápadní. 22. 6. 1942 byli Fafkovi zatčeni gestapem.
3. července 1942 si gestapo přišlo do dnešní ulice Kováků 1811/12 pro JUDr. Františka Slavíčka, úředníka Nemocenské pojišťovny v Hybernské a Palackého ulici. Ten poskytoval potřebné dokumenty příslušníkům odboje, včetně parašutistů. V Mauthausenu s ním byla popravena i manželka Marie a obě děti syn Otakar a dcera Ludmila.
V Lumírově ulici 601/11 se v rodině Josefy a Jindřicha Bautzových (někdy jsou uváděni i jako Baucovi) v bytě v prvním patře ukrýval Karel Čurda, jenž měl odsud pozorovat dění okolo blízké michelské plynárny. Poté, co Čurda nevydržel nervové vypětí a zradil, byla celá rodina 21. 6. zatčena. Pamětní deska připomíná i jejich přátele a pomocníky Dubovy a Bradáčovy.
Výraznou parašutistickou ubytovnou byl byt Josefa Svatoše v Melantrichově ulici 15 na Starém Městě. Byli zde postupně ubytováni Adolf Opálka, Josef Gabčík a Karel Čurda. Svatošovi byli zatčeni ihned ten den, kdy se Čurda rozhodl udat gestapu.
Metru musel ustoupit dům čp. 351/3 v ulici Novákových, ve kterém žila početná rodina Václava Nováka. Těsně po atentátu zde ošetřili poraněného Jana Kubiše, mezitím čtrnáctiletá Jindřiška odvezla zakrvácené kolo na dvůr domu. Celá rodina skončila v Mauthausenu. Když byl dům zbořen, pamětní deska se přestěhovala na vedlejší dům čp. 375/5.
Autoelektrikář a opravář autobusů Antonín Oktábec, žil v domě v Sovově ulici 503/3. Aktovka, ve které Gabčík ukrýval svůj Stengun a jež poté zůstala na místě činu, byla právě Oktábcova. Zatčen byl 14. 7. 1942 a zastřelen 26. 1. 1943 v Mauthausenu, jeho žena Vlasta byla zatčena sice až 31. 8. 1942, ale popravena byla již 24. 10. 1942, rovněž v Mauthausenu.
Na dodnes velice rušné Strakonické ulici v těsném sousedství železničního mostu bydlel v čísle 1564/23 ing. Otakar Zeithammel. Pomáhal například rodině Khodlových uschovat a spálit jeden z padáků. Celá rodina Zeithammelových skončila na kobyliské střelnici.
Na Jánském vršku, v čísle 323/13 bydlela předsedkyně dobrovolných sester Československého červeného kříže Anežka Zajíčková, která dovedla Gabčíka s Kubišem k MUDr. Jesenskému, stomatologovi, jenž jim ošetřil bolavé zuby.
Radotínská sokolovna vzdává hold manželům Pavle a Pravoslavu Vykoukovým, správcům sokolovny, kteří v době před atentátem ukrývali Adolfa Opálku.
Pamětní desky jsou jen tichou připomínkou tragických životních osudů statečných lidí, kteří se většinou osobně neznali a setkali se až 24. 10. 1942 v Mauthausenu.
Většině lidí však již tato jména nic neřeknou…