Je to vskutku rozhodnutí hodné krále Šalamouna či chytré horákyně – podpořit v prvním čtení návrh na zdanění všech peněžních náhrad ústavních činitelů, ale druhým dechem dodat, že zkrácení lhůty k projednání je nevhodné a že je nutno projednávat vše velmi důkladně, aby náhodou nedošlo k nějakému opomenutí či, nedejbože, přehlédnutí.
Oč jde? Jen ve stručnosti, pro čtenáře, kteří snad zpravodajství nesledují – parlament loni v rámci úprav daňového zákona, sice schválil zdanění některých poslaneckých náhrad, k němuž mělo dojít od počátku letošního roku, ale zároveň v tomtéž zákoně nechal pasáž, podle které náhrady dani nepodléhají. A protože vše se řídí starou právnickou zásadou „In dubio pro reo“, neboli „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“, náhrady se samozřejmě nedaní. Levicoví poslanci, ať už jejich motivace byla jakákoliv, teď navrhli, že se tato pasáž zruší. Možná je to jen líbivé gesto, ale v politice i gesta hrají svoji roli.
Zkrácení lhůty by umožnilo projednání (a tudíž možná i schválení – i když o tom pochybuji) ještě do voleb. Trvání na původní dvouměsíční projednávací lhůtě ovšem znamená takřka jisté odložení tohoto návrhu ad acta, neboť druhé čtení této novely by přišlo na přetřes až na dubnové schůzi, která má však mít na programu pouze zákony vrácené prezidentem či Senátem.
Takže z toho prostě zase kouká obyčejná vyčůranost. Halasné ano pro danění, aby se potenciálním voličům zalepila ústa, ale ve skutečnosti tichý souhlas s prodloužením statu quo, který je samozřejmě finančně lukrativnější.