Už se skutečně nemůžu dočkat chvíle, až se na mně bude pokoušet uplatnit všechny ty reklamní triky, které Jarouš dovezl až „z Emeriky“.
Když před lety zkoušel něco podobného Václav Klaus a „mobilizoval“ občany po telefonu, viděl jsem rudě a jen díky tomu, že na druhé straně seděl pouhý hlasový automat, jsem nebyl sprostý před malými dětmi.
Teď, zdá se, přitvrzuje. Během čtyř dní se dostalo volebním manažerům a expertům z Lidového domu skutečně světové nalejvárny. A to by bylo, aby se takové postupy nedaly použít i u nás! Tvrdík chce zkrátka přitvrdit. Co bylo dobré pro Baracka, bude dobré i pro Jirku. Ovšem nevím, zda si hoši očekávající výstup v podobě volebního vítězství uvědomili, že americké a české vstupy nejsou ekvivalentní.
V Americe kampaň vycházela z toho, že posadí do prezidentského křesla mladého, agilního, sympatického, nezkorumpovaného nováčka s určitým programem, u nás je ve stejném obalu do premiérské židličky nabízen Paroubek. „Barack Obama měl kampaň postavenou na osobním kontaktu s voliči, v některých státech na ni šlo až padesát procent rozpočtu,“ popisuje své dojmy z USA Jaroslav Tvrdík.
A tak ji na osobním kontaktu bude mít založenou i Jiří Paroubek.
Jenže zatímco v Americe mohlo klidně chodit několik tisíc dobrovolníků od dveří ke dveřím a nabízet ideje prezidentského kandidáta, u nás jsme na klepání na dveře různými podomními nabízeči čehokoliv povětšinou alergičtí. „Budeme proto nyní muset probrat, kde je ta hrana, kterou budou Češi akceptovat,“ tvrdí věštecky volební manažer Tvrdík.
Pro mě je to přesně hrana prvního schodu u hlavních vchodových dveří.