Reklama
 
Blog | Pavel Šmejkal

21. srpen

Na temném nebi hřmí motory letadla vyslaného ze Sovětského svazu. 21 mužů na palubě se už nemůže dočkat, až vyskočí do chladného vzduchu, který je přátelsky pleskne přes nervózní tváře.

Skupina 21 partyzánů seskočí v noci 21. 8. 1944 nedaleko obce Sklabina na Slovensku. Jejich úkolem je organizovat nové partyzánské oddíly na území bývalého Československa. Zpočátku působí výhradně ve „Slovenském štátě“, později je rozhodnuto, že se přesune na Moravu. To už ovšem taková „selanka“ není. Několik pokusů nevyjde, projít přes střeženou hranici do protektorátu se podaří koncem září (29. 9. 1944) až skupině okolo Dajana Murzina. Zbylé části oddílu  pod velením poručíka Jána Ušiaka zůstávají ještě po nějakou dobu na slovenské straně, než se i jim podaří přejít na Moravu.

Skupina se posléze usazuje na kopci Magurka, kde je ovšem 14. 10. 1944 napadena americkým bombardérem, který si myslí, že se jedná o Němce. V té době již partyzáni spolupracují s paraskupinou Wolfram, jež jim přenechává „bydlení“ ve srubu hajného Kurečky a sama se přesunuje na Samčanku.

22. 10. pak přichází tragický boj, kdy je tábor obklíčen a přepaden Němci. Za značných ztrát se však partyzánům podaří uniknout. Své raněné nechávají v péči Wolframu na Samčance a přesídlují na další z beskydských kopců – na Kněhyni, kde si vybudují „štábní bunkr“.

Reklama

Pozůstatky štábního bunkru na Kněhyni po více než 65 letech

Smůla však pokračuje. V den, kdy se slaví dušičky, se má uskutečnit konspirační schůzka mezi partyzány a zástupci ilegální komunistické organizace z Moravské Ostravy. Jde však o připravenou akci pod taktovkou ostravského gestapa. Tomu pomáhají konfidenti Miroslav Jašek a Jan Dvořák, který se infiltroval přímo do partyzánského štábu.

Dříve, než se však partyzáni mohli do připravené pasti lapit, byli na místě setkání na Čertově mlýně překvapeni náhodně procházejícími příslušníky Einsatzkommanda Ruhsam z Rožnova pod Radhoštěm, kteří o celé akci neměli potuchy. V nastálé přestřelce byl těžce zraněn jak kapitán Murzin, který se s průstřelem kolene tři týdny ukrýval ve vykopané jámě na úpatí Magurky, tak i poručík Ušiak. Ten se s oběma prostřelenýma rukama schovával nejprve v hostinci na Martiňáku, posléze v chalupě manželů Macurových. Vzhledem k jeho stále se zhoršujícímu stavu byl převezen do Čeladné do domu řezníka Oldřicha Machandra, který patřil k osvědčeným partyzánským spolupracovníkům. Zde jej ošetřil medik Oldřich Friedl a poté měl být dopraven do Ostravy, což ovšem byla další past připravená Janem Dvořákem. Ušiak se měl do rukou gestapa dostat živý.

Jenže podruhé vstoupila do hry náhoda či spíše vzájemná neinformovanost gestapa a Einsatzkomanda Ruhsam, které zrovna provádělo v Čeladné razii. Když jeho členové vnikli 3. 11. 1944 do domu Machandrových, prostřelil si Ján Ušiak spánek.

Oldřich Machandr i jeho pomocník Karel Winkler byli pro výstrahu 23. 11. 1944 oběšeni na stromě v dolní Čeladné.

Pomník poručíku Jánu Ušiakovi v Čeladné

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama