Už nejsem ve věku, kdy dobrá hudba rovnala se hlasitá hudba, ale čeho je moc, toho je příliš. Opravdu nemá Meglena Kuneva, eurokomisařka pro ochranu spotřebitele, nic lepšího na práci? Opravdu musí vydávat podobné tiskové zprávy, ve kterých se píše: „Je snadné zesilovat si přehrávač MP3 až na škodlivou úroveň hlasitosti, zejména na hlučných ulicích nebo v prostředcích veřejné dopravy. Existují důkazy, že zejména mladí lidé, kteří poslouchají hudbu nastavenou na silnou hlasitost často po celé hodiny každý týden, nemají vůbec ponětí, že mohou ohrožovat svůj sluch. Může trvat roky, než se toto poškození sluchu projeví, a pak je příliš pozdě. Tyto normy budou znamenat provedení malých technických změn v přehrávačích, aby bylo jejich normální používání při implicitním výrobním nastavení bezpečné. Spotřebitelé budou moci manuálně změnit toto implicitní výrobní nastavení, pokud chtějí, ale budou existovat jasná varování ohledně nebezpečí, kterým se tím vystavují."
Tisková zpráva hlásá, že spotřebitelé budou mít z nového nastavení osobních přehrávačů prospěch. Jsem přímo dojat, jak velká evropská mamina pečuje o svá dítka.
Děkuji, Megleno, že se tak dojemně staráš o naše zdraví. Děkuji, José Manueli, že nám umožňuješ žít lépe, zdravěji a tak nějak soudružsky. Děkuji i Tobě, Vladimíre, že v Evropě navzdory krizi pátráš, jak je Tvým zvykem, po zdrojích, které tu jsou.
Děkuji, ale nechci. Nejsem ovce a žádného pastýře nepotřebuji. Ztišit hudbu v empétrojce dokážu i sám, žádnou další euronormu k tomu nepotřebuji.
V podobně paternalistickém státním zřízení, které se staralo i o to, do čeho mu naprosto nic nebylo, jsem žil dostatečně dlouho a vzhledem ke svému věku si ještě pamatuji, jaké to bylo. A napadá mě přitom jeden verš, jehož autorem je Edgar Allan Poe:
Never more!