Reklama
 
Blog | Pavel Šmejkal

Jaké dno má vlastně řemeslo?

Brouzdaje po internetu, narazil jsem na stránky programu Řemeslo má zlaté dno a čisté ruce. Ano, řemeslo má možná dno ze zlata a prací umazané ruce se dají umýt, ale od jakého dna se odráželi řemeslníci, jejichž práce jsem před časem využíval, mi ani EU, ani ministerstvo školství, které se na spolufinancování projektu podílejí, neřeknou.

Je to sice již drahně let zpátky, ale ještě pořád vidím rudě, když si vzpomenu na pražskou stavební firmu, které jsme svěřili obkladačské práce v koupelně, na WC a bohužel i položení atypických dlaždic do předsíně.

Patřím k lidem, kterým trvá poměrně dlouho, nežli se vytočí. Ale poté, co jsem zjistil, že obkladačkám v koupelně „tak trochu“ ujíždí vzorek, že nově obložená zeď na WC vypadá jako zeď nářků a spárovací hmota se i po týdnu stále drolí, rozhodl jsem se, že si se zmíněnými umělci popovídám. Mé rozhodnutí ještě utvrdila skutečnost, že na dlaždice v předsíni jsme díky důmyslnému systému dutin ukrytých pod nimi mohli hrát jako na xylofon.

Co mi ovšem vyrazilo dech a na co dodnes vzpomínám jako na ukázku příkladného jednání českého kapitalisty stojícího s čistýma rukama na zlatém dně?

Reklama

Jeden z polírů poté, co jsem mu výše popsané nedostatky předestřel, s nehraným úžasem vystřihl odpověď prozrazující léta intimního soužití s OPBH: „Teda kdybych věděl, že jste takovej šťoural, tak vám tam pošlu někoho, kdo umí obkládat líp. Ale měl byste to dvakrát tak drahý!“

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama