Reklama
 
Blog | Pavel Šmejkal

Máme rádi zvířata

„Je pyšný jako páv! Vypadá jako čuně! Já ho roztrhnu jako hada! Je drzej jako vopice!“ Podívejme se důkladně na tyto výroky. Hovoří o nějakém jevu, ale všechny srovnávají člověka se zvířaty. Inu, asi skutečně máme zvířátka rádi.

Srovnáním popisované skutečnosti s nějakou představou, která je dostatečně průkazná, dosahujeme jako mluvčí kýženého efektu, který má leckdy šokovat, jindy zase jen popisovat určitý stav věci.

Koneckonců, kdo by nechal například svini spravovat pytel?

Přirovnání nám slouží k vyjádření určitého citového zabarvení v promluvách a k jejich větší výraznosti. A protože člověka od pradávna provázela zvířata, objevují se v přirovnáních velmi často. Zkusme si proto udělat krátkou procházku po virtuální zoologické zahradě v našem jazyce…

Reklama

Od medvědů (je mrzutý jako medvěd, bručí jako medvěd), zahneme doprava a poté, co raději mineme výběh s ovcemi (vyhýbat se někomu jako prašivé ovci) – tam můžeme jen nahlédnout (být tichý jako beránek nebo ovečka, hloupý jako ovce), dorazíme k velmi hlučnému domu opic (křičet jako opice, řvát jako pavián, být drzý jako opice, chytrý jako opice či stádo opic), za nímž najdeme terárium s plazy (být hladký, mrštný, slizký, studený, úlisný, zrádný, úskočný, lstivý jako had, kroutit se, vinout se jako had, roztrhnout, přetrhnout někoho jako hada, svlékat se, syčet, proklouznout jako had, koukat na někoho jako zmije na králíčka).

Pak se můžeme rozhodnout, zda dáme přednost domácím zvířatům a navštívíme třeba chlívek kozí (mlsný jako koza, rozumí tomu jako koza petrželi, má ho ráda jako koza nůž) či prasečí (červený jak opařené prase, mít se jako prase v žitě, mokrý jako prase, špinavý jako prase, vožralej jak prase, línej jako prase eventuálně vepř), králíkárnu (má oči jako angorskej králík, bát se jako zajíc) nebo stáj (necháme to koňovi, ten má větší hlavu, být tvrdohlavý jako osel). Zraky ale můžeme upnout i do výšin holubníku (točit se jako holub na báni) či třeba do lesa (koukat jak sůva z nudlí, dívat se jako vrána). A to ještě ponechme stranou stáj plnou volů, bejků či krav, kteří, chudáci, povětšinou slouží jako nadávka. V lepším případě jako netradičně-tradiční oslovení…

Také se však můžeme vydat na druhou stranu a dojít k zvířatům, která u nás běžně nežijí. Tlustokožci jsou stejně jako někteří lidé nešikovní (chodí jako slon v porcelánu), nebo mají specifické vlastnosti (mít hroší kůži), jiná vydávají zbytečně velký rámus (křičet jak bůvol).

Cestou navíc můžeme kdekoliv narazit na malé šedé zvířátko, a to i mimo klece či výběhy (koukat jako vyoraná myš, být mokrý či tichý jako myš, chudý jak kostelní myš, ale i chytrý jako myš).

Osobně bych se však raději vyhnul pavilonu malých šelem a jednomu z jeho obyvatel zvlášť, a to z čistě hygienických důvodů (smrdět jako tchoř).

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama