Reklama
 
Blog | Pavel Šmejkal

Slovo dělá muže

Podle novinových titulků má člověk skoro pocit, že by měl popadnout ostře nabitou zbraň a honem utíkat do nejbližšího řopíku bránit svobodu před zdivočelými politiky. Slova jako atentát či komplot na nás z titulních stran deníků přímo vyskakují. Jenže jak už to bývá, je to trochu jinak.

Jestli volby budou teď, nebo až za pár měsíců, je většině lidí stejně úplně jedno. Stejně jako je jim jedno, kdo za současnou situaci může.

Ve světlech reflektorů jako největší padouch stojí ten, kdo na jaře svrhl uprostřed českého evropského předsednictví vládu a pak si s nastalou situací nevěděl rady. Zdatně mu ovšem sekundují i další postavy a postavičky naší provinční politické scény, z níž si již delší dobu tropí za hranicemi šašky. A nutno přiznat, že právem. Snad nikde na světě není dané slovo prázdnějším plácnutím do vody než v podání českých politiků.

Paroubek je vidět, protože ze současné situace chce vytřískat co největší politický kapitál, a proto se mediálně stylizuje do role zachránce ústavnosti  a demokracie v Česku, ale také, a to je v neposlední řadě výrazný signál dovnitř ČSSD, jako silný vůdce, který si nenechá foukat do kaše.

Reklama

Střízlivým pohledem oproštěným od všech negativních zkušeností s velmocenským chováním předsedy ČSSD je třeba konstatovat, že předčasné volby skutečně nepohřbil jen on. Úspěšně se na tom spolupodíleli všichni poslanci bez rozdílu politické příslušnosti, kteří upekli ústavní zákony na hranici ústavnosti, či jak ústavní soud konstatoval, spíše už za její hranicí.

Ať si o Paroubkovi myslí, kdo chce, co chce, nelze mu upřít mazanost a prohnanost. Jeho veletoč vychází z realistického odhadu situace:

a) volební kampaň pojede dál, bude stát x milionů a nakonec všechny tyto peníze vyletí pánubohu do oken, protože někdo předčasné volby zase napadne, a na jaře nebude mít strana z čeho žít,

b) odložení může oslabit nově vzniklou Kalouskovu a Schwarzenbergovu stranu a na jaře už ji může preferovat méně voličů, než ukazují aktuální průzkumy,

c) po rozpuštění sněmovny by vládl Senát, kde má potřebnou většinu nenáviděný protivník,

d) nelze spoléhat na všechny své poslance, takže než blamáž ve vlastní straně, raději totální obrat,

e) je lepší, když s nepopulárními kroky, které je nutno udělat, přijde úřednická vláda, neboť „lid" se neptá po příčinách, „lid" vidí jen toho, kdo mu bere sociální výhody, zdražuje jídlo, energie apod.

A navíc v minulosti už svá vlastní slova dokázal popřít tolikrát, že se vlastně opravdu nestalo vůbec nic překvapivého.