Výstava, kterou pod názvem „Pojďme se učit“ pořádá tamní katedra českého jazyka, představuje více než stovku neobvyklých učebních pomůcek, jež mají dětem přiblížit učení se mateřskému jazyku zábavnou formou. Nejzajímavější však je, že většina prezentovaných exponátů nepochází z hlav pedagogických odborníků, ale vytvořili je studenti v rámci seminářů.
I proto ostatně tato výstava vznikla. Podle její autorky, Simony Pišlové, šlo totiž především o to, nedovolit, aby zajímavé, neotřelé a nové nápady budoucích učitelů zapadly a posloužily pouze k získání zápočtu. Ideálem je samozřejmě, aby se dostaly k dětem do škol.
Sám název má vybízet ke společnému učení se dětí s rodiči či žáků s učiteli. K učení, které není jen monologem jedné strany, ale stává se (jak to chtěl už Jan Ámos Komenský) skutečně hrou.
Mě zaujala například pomůcka, která nutí ke skládání různých věcí – víček od lahví, klíče, obrázků – s kartičkami se skupinami hlásek. Vznikat mají jednotlivá slova, a dětem tak pomáhají třeba s rozšiřováním slovní zásoby. Neméně zajímavě vypadá soubor vlajek mnoha států, které se mají přiřazovat k určitým slovům. Nejen, že si dítě zopakuje ustálená sousloví, s nimiž se běžně v životě setkává (ruské kolo, španělský ptáček, španělská vesnice, kanadský žertík, anglický park, ale třeba i italská domácnost…), navíc nenásilně poznává i státní vlajky jednotlivých zemí.
Podobných exponátů je na výstavě k vidění skutečně více než sto, Některé jsou uzpůsobeny i k použití dětmi slabozrakými či nevidomými.
A aby toho nebylo málo, součástí výstavy bylo i vyhlášení soutěže o Michelangelovo pisátko. Té se může zúčastnit každý, kdo vymyslí a vytvoří „nejvšestrannější didaktickou pomůcku“. Až do konce května příštího roku lze na katedru českého jazyka k rukám doktorky Pišlové odevzdávat své nápady. Hodnotit se bude především možnost využití ve výuce češtiny, všestrannost, trvanlivost, neotřelý design a hlavně originalita.
